Kategorie: Info, Blog

Proč fotit?

V poslední době jsem na svou adresu zaregistroval větší množství dotazů typu: „Proč fotíte?“ anebo „Co budu z focení s Vámi mít“. Zde bych se tedy poněkud podrobněji pokusil odpovědět a to i více než jen jednou větou.

Když už tedy pominu prostý fakt materiálního zisku z focení pro modelku, jako že v mém případě získá CD s několika upravenými fotografiemi ve vysoké kvalitě (myšleno, že není problém z nich tisknout fotografie A3 popř. i větší), tak potom tu pro modelku samotnou zůstává mnoho dalších, a podle mne snad i důležitějších, faktorů pro rozhodování. Je to např. aspekt zisku nových zkušeností, což se týká především začínajících modelek. Každé focení je v této oblasti vždy ziskem a jde jen o rozsah kvality a kvantity zkušeností. Jsou fotografové, co si vás pouze postaví a potom „cvakají", pak jsou ale i ti, co se snaží vysvětlit „co, proč a jak". Tu druhou skupinu považuji, z hlediska získávání zkušeností (hlavně v začátcích), za kvantitativnější. Kvalita už pak vždycky záleží přímo i na zkušenostech fotografa a druhu focení.

U komerční fotografie by již toto celkově stačilo, případně u materiální stránky by se přidaly finance a u té druhé kontakty. Takže zde již některé z vás modelky mohou skončit a nečíst dál. Já osobně se však věnuji amatérské umělecké tvorbě a v ní jde o mnohem více. Především již označení „amatér", nejde rozhodně v pravém slova smyslu o rozčlenění fotografů podle zkušeností a zručnosti, ale o označení někoho kdo to „dělá z lásky" (nebo též s láskou) k věci samotné. Proto tu již nemůže stačit pouhý materiální zisk fotografií, ale jde o jejich „duchovní" (estetickou) hodnotu. Zde je již nutný fakt, že by modelce ani fotografovi nemělo jít „jen" o fotografie, ale o focení samotné jako akt vzniku a uchování určitých hodnot. Je to možnost sebevyjádření a seberealizace. Oba (fotograf i modelka) do ní dávají část sebe a tím pokaždé vzniká něco unikátního a neopakovatelného, už pro atmosféru samotnou.

Kdybychom si vzali výňatek z existenciální psychologie, tak by se dalo říct, že oba v dané činnosti musí nacházet nějaký cíl a důvod, proč právě to dělají a měli by oba vědět, co právě hledají. Potom se může i focení např. aktů (uměleckých, ne erotických) stát projevem silné morálnosti. Morální čin je takový, co má své odůvodnění a podstatu v estetickém a etickém prostředí. Nejde jen o to, co děláme, ale proč to děláme. A zda máme za cíl, co stojí před námi, hlubší podvědomí tvorby něčeho, co má svou vyjadřovací schopnost, co může uchopit nějaký neopakovatelný okamžik či prostou emoci a obohatit někoho dalšího případně i mne sama. Jak říká Exupéry ve své Citadele: „Smysl lidského života je v tom, že se za něco směňujeme". Tesař se směňuje za stůl, kterému věnuje při tvorbě část svého života a tvoří tak trvalejší hodnotu, která přinese užitek. Proto právě do fotografie by se měli všichni zúčastnění plně vložit a tím se podílet na vzniku díla co má svou osobitou ať již soukromou či veřejnou hodnotu. Není to nic, za co by nás kdo mohl kárat, snad jen ten, kdo nic nechápe, jelikož my mu přinášíme dílo, které v sobě uchovává hodnoty.

V každé fotografii je to, co do ní vložíme. Proto je velmi potřeba vybírat i to, kdo do ní bude něco vkládat společně se mnou. Aby mohlo vzniknout dílo morální a ne amorální, je důležité, aby do něj byly přidány ty nejlepší esence. Aby modelka nepřišla s tím, že přijde a svlékne se, ale aby v tom viděla smysl - nepřišla se svléknout, ale přišla pózovat - pózuje proto, ne aby si ji fotograf okoukal, ale proto, aby, spolu s ním něco tvořila. Jedině tak bude mít dílo morální rozměr. Estetický rozměr ten z větší části vkládá sám fotograf tím, jak motiv vidí a jak jej zachytí, model zde však může výsledek ovlivnit tím, jak motiv ztvární. Etická úroveň ta už se může vztahovat k cítění druhých lidí, především pak jde o to, aby nebyl motiv založen jen na provokativnosti a měl i nějaké poselství a aby nepoškozoval některou skupinu lidí. Tím mám osobně na mysli např. zneužívání náboženských symbolů, nejčastěji křížů. Ty mohou být do motivu zasazeny eticky, ale i neeticky. Příkladem etického použití je, když je to v souladu s cítěním takovýchto předmětů, např. akt dívky modlící se před křížem, kdy může jít o vyjádření odevzdanosti. Za neetické pak považuji použití k různé sexuální symbolice.

Proto nehledejme ve fotografii jen užitek, ale hlavně smysl. Nesvlékejme se a necvakejme, ale tvořme. Nemějme radost jen z fotografií, ale z focení samotného. Nedělejme to, s čím nesouhlasíme a nelíbí se nám to. Šťastně se totiž cítí především ten, kdo má pocit, že dělá něco smysluplného.


Vydáno: 2.5.2008 23:14 | 
Přečteno: 15504x | 
Autor: Antonio